Amíci byli ráno podivně v klidu. Jeden se ale sprchoval tak, že vytopil půl hotelu :-). Dali jsme si chleba s paštikou a šli jsme na autobus. Paní na recepci na nás volala, jestli nechceme snídani, že je v ceně. Tak jsme pojedli podruhé...

Zmatek před odjezdem autobusu.

Na autobusáku už náš bus stál. Včerejší pan černoch si nás pamatoval a pěkně nás do busu napakoval. Autobus měl pohužel 2+3 sedačky, i když jsme se včera několikrát ptali a ujišťovali se, že je to 2+2 a pán se dušoval, že jo. Nu což. V 8.30, v době plánovaného odjezdu jsme byli poloprázdní. Po hodině se nahaněčům podařil zázrak a bus naplnili do posledního místečka. Připadalo mě, že některé náhodné kolemjdoucí přesvědčili, že chtějí do Dar Es Salaamu. V 9.35 jsme vyjeli, abychom za půl hodiny poprvé opravovali... Zdechlo nám to ještě jednou asi za další hodinu, ale potom už byla celá cesta v pohodě. Autobus nedělal žádné čůrací přestávky. Až v půlce cesty po 5 hodinách na 20 minut zastavil. Kačka s tím nepočítala a z autobusu potom musela sprintovat přímo na WC.

Do DAS jsme přijeli v 17.30. Pomocí dala-dala za 100 Tsh. každý,

Jde se papat.

jsme z autobusového nádraží vzdáleném asi 5 km od města, dojeli k poště. YWCA hostel za 10 tisíc byl plný. Vedlejší YMCA byl za 13 tisíc, což mi přišlo hodně. Nechal jsme tam Kaču sedět a šel hledat něco jiného. Chytil jsem černocha „informátora“ a ten mě dovedl do Zanzibar hotelu za 5000. Docela brutalita to byla.

Vrátil jsme se zpátky, Kača totálně nasraná, kde jsem tak dlouho, že se mezitím setmělo. Tak říkám, že teda zůstaneme tam, kde jsme, ale Kača že ne, že když už jsem našel něco jiného, tak tam teda půjdeme. Podle očekávání moc s kvalitou ubytování spokojená nebyla. Docela fest jsme se ten večer pohádali. Situaci přibarvovala dotěrná hudba z vedlejšího hinduistického chrámu. Mezitím jsme se zašli podívat do přístavu, bylo to necelých 5 minut chůze přímo za nosem. Aspoň, že měl hotel Zanzibar dobré umístění.