OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

0 Kč bez DPH

Malá Fatra 2011 - taková třídenní rychlovka

 

3. června 2011

 

Fotogalerie je na PicasaWeb: https://plus.google.com/u/0/photos/110703207124176897957/albums/5620014035008297233

 

Vyjeli jsme v pátek vlakem 9.52 z Olomouce (vlak měl 89 min zpoždění) ve složení já, bratr, Standa a Libor. Zpoždění jsme docela uvítali, protože jsme si mohli dát v nádražce česnečku po předchozím náročném večeru..

Cesta ubíhala velmi rychle, za 2 hodiny a kousek jsme byli v Žilině. Hned za 20 minut nám jel osobní vlak směr Košice. Potřebovali jsme se svést 2 zastávky do zastávky Strečno. Koupili jsme si jízdenky, nastoupili do osobáku a ještě před odjezdem došla průvodčí a lístky nám orazítkovala. Nicméně osobák projel první zastávkou, Strečnem a zastavil až ve Vrůtkách. Zajímavé osobní vlaky to mají a ještě zajímavější průvodčí...

Dali jsme si pivo v nádražce s názvem Výhrevňa a zrychleným osobním vlakem, který ovšem ve Strečně zastavoval, jsme se vrátili zpátky. Strečno nás přivítalo deštem a šikovnou hospůdkou na železniční zastávce. Následně jsme se přesunuli do dalšího bufetu o půl kilometru dál, kde byl krásný pohled na zříceninu Strečno a taky jsme mohli pozorovat místní převoz. Loď pořád jezdila tam a zpátky a pořád bylo dostatek aut k převážení.

Zkušeně jsme ztratili značku, ale místní nás navedly, takže jsme ji po nějaké době zase našli, další se po červené směrem chata Pod Suchým. Výstup na zřízeninu Podhradské nás vyčerpal. Dali jsme si kávu, pokochali se krásným výhledem na meandr Váhu a začali se drápat do totálního kopce. Dvakrát nás předběhli padesátníci s tyčkama, ale nedali jsme se a dál pokračovali tempem zasloužilých kancelářských krys.

Chata Pod Suchým, kam jsme dorazili ve 20.30, nás překvapila. Byla docela velká. Chatár byl svérázný, nejdřív pro nás neměl místo na spaní, že mu přijede velká výprava. Nakonec nikdo nepřijel.. Ubytoval nás ve velké místnosti s 10 patrovými postelemi za 5 EUR. Dali jsme si pivko a šli brzo spát. Svítilo se tam jenom ledkama (asi neměli proud) a na záchodě byl nápis, ať používáme suchý záchod (ale nevěděli jsme, kde je suchý záchod). Nicméně v pohodě jsme se vyspali, ráno si dali snídani (kluci vajíčka od chatára, já se nacpával loveckým salámem před chatou) a vyrazili jsme dál.

Měli jsme před sebou podle ukazatelů 5,5 hodiny chůze. A už první výšlap na vrchol Suchý nás zničil. Na nebi se honily mraky, v dálce hřemělo a my jedli horalku, oddychovali a dívali se do kraje. Dalších 20 minut podle ukazatele do sedla Vrata jsme šli aspoň hodinu. Hodně se tam šplhalo po skalkách a byla tam docela hustá kosodřevina. Ale paráda. Celkově to byla moc pěkná hřebenovka. Docela jsem se báli počasi, v dálce stále hřmělo, občas trochu zapršelo a vůbec jsme si nedovedli představit, co bychom za bouřky na hřebenu dělali.

Po zdolání Malého Kriváně, kde na vrcholu byla pěkná majitelka psa Hugo, jsme ještě kus popošli a udělali si přestávku na kávu a něco k jídlu. Posilnili jsme se slivovicí a hned se šlo lépe. Na vrcholek Velkého Kriváně jsme dorazili jenom ve třech, Libor dole hlídal batohy.

Z Velkého Kriváně už to bylo na chatu Pod Chlebom, což byl dnešní cíl, kousek. Chata byla malinká. Na lavičkách hulákali totálně opití Poláci, ale jinak to byla pohoda. Spaní nám nabídli na "povale" (půda), na kterou se lezlo po žebříku bez první a poslední příčky. Půda měla kapacitu tak alespoň 30 lidí, byl to humus, ale přežít se to dalo. Největší strach jsme měli z těch Poláků, aby se jim třeba v noci neudělalo nevolno... Komfort povalu si cenili na 3 EUR.

V krčmě jsme si dali pivka a nějaké jídlo (se Standou jsme měli halušky, dobrota). v 10 hodin zabouchli výdejní okýnko tak nebývalo, než po řebříku vylézt nahoru a jít spát. Docela vhod nám přišla moje čelovka.

Ráno jsme vstávali jako poslední (poval byl náš). Bez snídaně jsme vyrazili a pojedli jsme až u Mojžíšových pramenů. Byla to taková moc pěkná studánka. Pak už jsme dorazili k Šútovskému vodopádu. Bylo tam dost lidí, kteří si vyrazili na výlet tam a zpátky od dole zaparkovaného auta. Pomalu jsme se loučili s horami. Dole jsme si dali poslední pivko, já konečně "vyprážaný syr" a pak už jsme valili na vlak.

Zastávka Šútovo byla docela daleko od vesnice (nechápu, proč ji udělali zrovna tam). Museli jsme jet jednu zastávku směrem na Košice do Kraĺovan. Tam jsme počkali asi hodinu (Standa si dal ještě svoje poslední pivko) a pak jsme rychlíkem "Kúpele-Lúčky" dojeli do Žiliny. Já s bratrem jsme nasedli do vlaku na Prahu přes Vsetín, kluci do vlaku přes Ostravu. A toť vše.

Největší big byl Libor, který ve čtvrtek byl darovat krev, večer se zúčastnil bečky a v pátek už lezl po horách (obecné doporučení je po darování krve být 24 hodin úplně v klidu a další 3 dny mít klidový režim). Zásoby slivovice byly nad naše možnosti a bohužel jsme nad nimi nezvítězili. V každém případě to byl mimořádně vydařený prodloužený víkend. Všehovšudy za tisíc korun (300 Kč stála jízdenka a víc jak 30 EUR jsme neutratili). Nuž, snad to brzy zopakujem.

 

Pro plánování tras na Slovensku doporučuji www.mapy.hiking.sk

Pivko stálo dole většinou 0,85 EUR, nahoře 1,3 EUR. Jídlo od 3 EUR. Jízdenka Žilina-Strečno byla za 0,6 EUR.

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.