OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

0 Kč bez DPH

Rumunsko – Bucegi - Brasov aneb „Pupkáči na vandru“

24. 7. – 1. 8. 2015

 

Účastníci:

Viktor – známý advokát z Přerova

Michal – velký „Malý“ náměstek

Roman CZ – zástupce ředitele

Bratr od ČD a já

 

Panoramatické fotky z pohoří Bucegi

Fotogalerie Rumunsko Bucegi Brašov 2015

 

Od poslední výpravy do Rumunska uplynulo už dlouhých 6 let. Docela nás zajímalo, jak tento člen EU pokročil. Protože už jsme (někteří z nás, abych se nedotkl bratra a Viktora) pánové trochu v letech a při těle (to všichni), tak jsme pro letošní výpravu vybrali pohoří Bucegi. Je to nejnavštěvovanější pohoří v Rumunsku, dá se tam vyjet lanovkou, je poměrně malé a i když je většinou nad 2000 metrů nad mořem, vypadá trochu jako náhorní plošina bez mnohasetmetrových výstupů a sestupů.

10 dnů před odjezdem jsem si vykloubil rameno. S rukou v ortéze na tři týdny jsem nejdřív výpravu oplakal, ale jak se mi to v hlavě rozleželo, že sice přijdu o putování v horách, ale přece jenom zbude spousta zajímavých zážitků. Tak jsem vyměnil batoh za cestovní tašku přes rameno a jel taky. Tři noci, které kluci strávili na horách, jsem strávil v penzionu v Brašově, ale i tak se z toho vyklubal super týden a i hory jsem si užil.

 

Pátek 24. 7. 2015 Přerova - Brašov

Jízdenky jsme koupili velmi levně díky informacím na www.vlakem.net. Z Přerova do Budapešti jsme jeli na Včasnou jízdenku Evropa za 325 Kč s povinností využít EC 175 v 18.59 z Břeclavi a z Budapešti do Brašova MÁV Fortuna za 19 EUR na osobu pro vlak EN 347 ve 23.30. Lehátko se nám koupit nepodařilo. 13,5 hodiny sezení z Budapešti + 2 hodiny zpoždění byl očistec, ale dali jsme to. Viktor byl tvrďák, natáhl se přímo na zem v chodbičce a jako jediný z nás pohodlně usnul.

 

Sobota 25. 7. 2015 Brašov

Vlak se strašně coural. Seděli jsme v kupé pro šest – šestý byl takový distingovaný pán, který většinu času trávil v jídelním voze nebo na chodbičce. Naše „naturální“ společnost se mu moc nezamlouvala (ani se nedivím). Vlak měl do Brašova dojet ve 13.23 místního času (změna času + 1 hod.), ale měli jsme skoro 2,5 hodiny zpoždění.

Bez problémů jsme trefili do Pensiunea Leo, Strada Dobrogea 15, který byl necelých 10 minut od nádraží. Penzion byl pěkný, dobře vybavený. Obýval jsem s bratrem podkrovní místnost a zvláštností bylo střešní okno na stropě (hodně nepraktické při dešti). Před šestou jsme vyrazili do centra Brašova. Centrum bylo docela daleko, takové 3 km. Navíc jsme nejdříve zvolili špatný směr. Bylo horko, byli jsme unavení po cestě a bylo třeba dodržet pitný režim. Cestou jsme se zastavili v restauraci Ceasu' Rău na Strada Iuliu Maniu 56. A nebylo to naposledy. 4 druhy piva a vynikající kuchyně (pivo 4 – 6 lei, mici 3 lei ks, rajská polévka 8 lei, jídlo od 18 lei).

Malej věděl o nějakých koncertech na hlavním náměstí. Dorazili jsme tam už skoro před setměním a stihli část koncertu skupiny COMA (rumunský Linkin Park https://www.youtube.com/watch?v=4GRgBQMbI24). Kromě koncertu jsme viděli ještě velký nápis BRASOV na kopci Tampa. Při cestě zpět jsme se pokusili použít autobus z nádraží v centru Livada Postei, ale už bylo docela pozdě a nic nejelo. Podle navigace jsme pak šli nejkratší cestou zpět do penzionu. Po příchodu do penzionu jsme si ještě na chvíli sedli před vchodem a dopili po cestě zakoupená pivka. Viktor na sebe přitáhl pozornost slečny recepční, zlomila se pod ním plastová židle, válel se tam po zemi, ale pivo nevylil.

 

Neděle 26. 7. 2015 Sinaia, Castelul Peles, lanovka na Cabana Miorita a pak se naše cesty rozdělily

Po ranním dilematu, na jaký způsob si objednat vajíčka k snídani, jsme vyrazili mírně po deváté na vlak. Já nalehko s taškou přes rameno, kluci v plné polní. Vlak v 9.30 nás zavezl do lázeňského města Sinaia (cca 13 lei, mezinárodní rychlík).

Michal trval na návštěvě zámku Peleš, kde za dobu své vlády úřadoval Nicolae Ceausescu. A vybral si vskutku dobře. Zámek byl nádherný. S Malým a Viktorem jsme prošli krátký okruh (23 lei) a viděli interiér bohatě zdobený vyřezávaným dřevem a kdo ví čím ještě. Nesmělo se tam fotit, tak jsem udělal pouze jednu nepodařenou fotku. Při cestě ke hradu jsme nakoukli i do jakéhosi kláštera. S Malým jsme si zapálili svíčku za 0,5 lei ks.

Pak nás čekal zdánlivě jednoduchý úkol, dojít na dolní stanici lanovky – telecabina. Ve městě ale probíhaly nějaké automobilové závody, tak byla spousta ulic uzavřená. Museli jsme to hodně obcházet. Na lanovku jsme došli někdy v půl třetí. Já jsem se musel dostat ještě i zpět, tak jsem kluky přesvědčil, že pivko a jídlo si dají až nahoře. Zpáteční jízdenka na lanovku, která nás vyvezla do výšky 2000 m, vyšla na pouhých 50 lei. Přesedalo se v mezistanici ve výšce 1400 m. Na trase byly vždy 2 kabiny, jedna jela nahoru, druhá dolů. Žádná moderna to nebyla, ale fungovalo to a jelo to docela rychle.

Kluci si sedli do cabany Miorita, horní stanici lanovky, na pivko, já jsem si šel obhlédnout okolí. Vyrazil jsem na sever na nejbližší kopec Furnica 2103 m. V dálce jsem viděl Babele, tušil jsem Omul, představil si jezero Bolboci. Lanovka jezdila jenom do půl páté. Zvedal se vítr a začalo mírně pršet, tak jsem se raději vydal zpět, abych chytl jízdu ve čtyři. Lanovky sice mají jakýsi jízdní řád (co půl hodiny), ale jezdí pořád, pokud jsou lidi. Na chatě kluci právě dojídali, rozloučil jsem se s nimi a sjel dolů. V horách se rozjela bouřka, dole ve městě pršelo. Jak jsem šel v dešti rozkvetlou ulicí, docela jsem kluky litovat. Sinaia je lázeňské město, pěkně upravené, plné hotelů. Vypadalo to jako v Rakousku. Stihl jsem osobák před pátou hodinou a za pouhých 7 lei dojel do Brašova. V obchodě jsem nakoupil nezbytnosti na večer (pivo, víno, sýr). Supermarkety mají stejné jako u nás. Nadnárodní značky (Carrefour, Kaufland, Penny market i nějaké místní řetězce).

Původně jsem chtěl druhý den jet do Busteni a vyjet lanovkou nahoru a projít se. Ale podle předpovědi počasí mělo na horách pršet. Podle http://muntii-bucegi.ro/en/cable-transport-busteni/ neměla jet lanovka v úterý, tak jsem hory naplánoval na středu.

Zážitky z prvního večera v horách a z Cabany Bolboci budou doplněny.

 

Pondělí 27. 7. 2015 Brašov

Začal líný den. Po snídani jsem si šel koupit celodenní jízdenku na autobus (8 lei) a celé dopoledne jsem jezdil po Brašově. Trasy autobusů jsou většinou okružní. Autobusů tam jezdí celá řada. Vybaven vytištěným plánem autobusových linek (http://www.ratbv.ro/routes-and-timetables/) jsem jezdil do roztrhání těla a stal se ze mě expert na na první pohled složitý systém dopravy. Zajel jsem se podívat na druhou stranu kopce Tampa (kde je nápis BRASOV), do centra, za vlakové nádraží, kde se hodně stavělo a byla tam průmyslová zóna a co já vím kde všude. Jezdily tam autobusy starší i nové s klimatizací. A na některých linkách měli trolejbus. Až mě z toho ježdění vyhládlo a zašel jsem do Ceasu' Rău na pozdní lehký oběd (pouze rajská polévka a zelný salát). Pak jsem chvíli využil pohodlí penzionu a v podvečer vyrazil autobusem číslo 4 do centra. Zašel jsem se podívat na dolní stanici lanovky na vrchol Tampa, prošel starým městem, navštívil jsem nejužší uličku, náměstí a už za tmy dojel zpět.

Zážitky z druhého dne v horách budou doplněny.

 

Úterý 28. 7. 2015 Brašov – vrchol Tampa

Nějak jsem dlouho pospal a snídani stihl tak tak. Večer jsem dlouho četl (druhý díl Milénia od Stieg Larsson). Po snídani jsem ve čtení pokračoval, až najednou bylo skoro 12 hodin. Vyrazil jsem do města s cílem dojít na vrchol Tampa. Rozhodl jsem se nejet lanovkou (10 lei cesta), ale pěkně jsem si to vyšel. Hodina stoupání po příjemné lesní cestičce s asi 27 serpentinami, a byl jsem nahoře. Na nápis BRASOV lezli nějací američtí studenti, na vyhlídce rumunská paní vysvětlovala jednoduchou angličtinou, co je dole vidět nějaké slečně (to bylo super, něco jsem se dozvěděl) – připadal jsem si jako na známé turistické atrakci. Nahoře u vysílače jsem se posilnil třemi mici a ursusem a šel jsem dolů. Ani ne v půli cesty jsem slyšel hroznou ránu. Po chvíli jsem se dozvěděl, co to bylo. Na stezku se zřítil suchý strom. Ještě, že tam v tu chvíli nikdo nešel.

Navštívil jsem obchodní dům Star, ale nic mě tam nezaujalo (takový prior to byl). Hodinku jsem poseděl v parku vedle Bulevardul Eroilor. Byl nádherně upravený, celý rozkvetlý. Celkově byl Brašov velmi upravené město. Všude čisto, bezbariérové nájezdy, stezky pro cyklisty, lidé dobře oblečení, jezdila tam normální auta – prostě pěkné evropské město, žádné ušpiněné Rumunsko.

Při cestě zpět jsem se zase zastavil v Ceasu' Rău na sarmale cu mamaliga, prý typickém rumunském jídle. Bylo to mleté maso v zelných závitcích s vynikajícím zelím na sladko, polentou a smetanou. Kombinace hrůzostrašná, ale chuť vynikající. Zapil jsem to dvěma ciucias bere a odvalil se do penzionu. V podvečer jsem musel na nákup zásob na zítřejší výpravu do hor. Podle informací z webu měla jet lanovka od 7.30 od rána. Rozhodl jsem se, že pojedu vlakem 5.10 do Busteni tak, abych stihl první kabinu nahoru a cestou na Omul potkal kluky, kteří z Omulu půjdou. O lanovku je tam prý velký zájem a ve špičku se čeká i 3 hodiny.

Zážitky z třetího dne v horách budou doplněny.

 

Středa 29. 7. 2015 – Busteni, Babele

V 5.10 jel soukromý vlak Regiotrans – linka Brašov – Constanta – takový rumunský Leo Expres. Dojel jsem do Busteni v šest hodin. Před půl sedmou jsem byl na dolní stanici lanovky. Kromě nějakého individua a staršího pána, který si dával kafe z automatu a asi deseti toulavých psů tam bylo pusto a prázdno. Cedule u lanovky říkala, že lanovka jede denně od 8.30, což bylo na naštvání (a pak věřte internetu…). Za 1 lei jsem si v automatu koupil kávu, posnídal jsem včera koupenou bagetu a poslední balení salámu z Česka a přemýšlel co dál. Čekat 2 hodiny? Čtečku jsem s sebou měl. A nebo to zkusit vyjít… V nějakém cestopisu jsem četl, že je to super zážitek. Cesta z Busteni z 800 m na Babele 2200 m trvá 4 hodiny a vede úchvatným strmým údolím. Pak jsem se rozhodl, přehodil tašku přes rameno a vyrazil. Po asi 20 minutách jsem předešel staršího pána, který dole pil kávu. Pohodová stezka se postupně měnila. Začaly řetězy a lana, občas docela obtížné úseky. Po osmé hodině začala jezdit lanovka. Občas mi nad hlavou prosvištěla kabinka a podle jejich křížení jsem mohl odhadnout, jestli už jsem aspoň v půlce cesty. V obyčejných teniskách a s pravou rukou v ortéze to chvílemi nešlo úplně samo, ale po pár krátkých přestávkách, kdy jsem se snažil popadnout dech, jsem za 3 hodiny byl u opuštěné chaty Caraiman, půl hodiny od Babele. Pohánělo mě vědomí, že mě „starší pán“ nesmí předběhnout. Kdybych někam zahučel, tak by mi zavolal pomoc, říkal jsem si…

Co dál? Původně jsem chtěl z lanovky jít na Omul, což bylo cca 2,5 – 3 hodiny tam a 2,5 zpět. To už jsem zavrhl. Bylo půl jedenácté, lanovka jezdila do 17, tak bych měl na tu cestu jenom 5,5 hodiny. Zabočil jsem tedy na sever k 1,5 hodiny vzdálenému kříži, který byl vidět z vlaku (Crucea Caraiman 2284 m). Mezitím jsme si zavolali s bratrem. Kluci už dorazili na Babele. Nedalo mi to a ještě jsem se vydal rovně do kopce a narazil na cestu vedoucí na vrchol Costila 2490 m. Na vrcholu byl vysílač, který vypadal trochu jako náš Ještěd. Už ne moc daleko jsem viděl vrchol Omul 2505 m. Pohoří bylo jako na dlani. Východní strana, na které jsem byl, byla skoro jako placka (no +/- 300 výškových metrů), západní strana, kterou prošli kluci, byla zajímavější. Od „Ještědu“ jsem za další hodinu sešel na Babele. Bylo tam lidí jako na náměstí. Většina z nich vyjela lanovkou, vyfotila se u kamenů a jela zpět. Někteří z nich šli na 1,5 hodiny vzdálený kříž. Ne, že by ty kameny nebyly pěkné, ale že by to bylo něco extra, to se říct nedá. To aspoň od toho kříže byl super pohled od údolí Prahovy. Úplně vyprahlý (voda mi došla před 2 hodinami) jsem si koupil jízdenku dolů. Kluci na mě čekali v Busteni v pizzerii. Ještě plný adrenalinu jsem si dal 3 rychlá piva, pak se mi vrátil i hlas a navzájem jsme si vyměnili zážitky. Tak nakonec jsem si těch hor docela užil. 1700 výškových metrů už jsem dlouho nenastoupal. A rozhodně to bylo lepší, než jít od lanovky na Omul a zpátky.

Blbě jsem se podíval na odjezd vlaku. Na nádraží jsme zjistili, že další jel až za 2 hodiny, tak jsme zkusili autobus. Stáli jsme na zastávce asi 20 minut a bus do Brašovat přijel. Věděli jsme, že jezdí „každou hodinu“, ale nevěděli jsme v kolik to je. Cena byla podivná, nebyla dělitelná pěti (cca 14 lei osoba), ale bylo to rychlejší než vlakem.

Večer už jsme zašli jenom na miči a pivo nedaleko nádraží (takový bufet s výdejním pultem, výčepákem a paní, co dělala na grilu mici) a pak večer poseděli v penzionu a dopili slivovici a načali romanův bimber.

 

Čtvrtek 30. 7. 2015 – Bran

Po snídani jsme se zašli podívat na ovocný trh Dacia ve vedlejší ulici Prahova. Každý si něco koupil, Malej třeba borůvky od cikánky. Okolo desáté jsme vyrazili na nádraží Autogara 2 na konci Strada Mihai Viteazul vedle sportovního stadionu, ze kterého jeli autobusy do Branu. „Drákulův hrad“ jsem už sice viděl, ale proč to nezopakovat. Malej byl na hradě Bran už asi 3x, rozhodl se věnovat dopoledne raději prohlídce Brašova. My ostatní jsme se vydali na nádraží. Pěšky to bylo víc jak půl hodiny. Nádraží už vypadalo skoro rumunsky, téměř jako za starých časů. Autobus jezdil každou hodinu, někdy i 2x za hodinu. Chvíli jsme počkali a vyjeli. Bus byl děsivě starý a mezi pasažéry byli hlavně turisti.

Bran byl totální turistická atrakce. Před vstupem do hradního komplexu byl velký trh. Na lístky za 30 lei se čekalo víc jak půl hodiny ve frontě. Samotná prohlídka hradu byla bez průvodce. Pouze se prošlo hradem a na druhé straně zase vyšlo. Ale v každém případě je hrad pěkný. Úzké chodbičky, nádvoří, takové malé a útulné.

Před cestou zpět jsme si dali u kiosku langoš se smetanou, zajímavá chuť. Na zastávce čekala polovina lidí, co jela s námi i do Branu. Zpět už jel autobus moderní s funkční klimatizací. Z nádraží jsme zavolali Malému, kam máme dojet. Překvapivě byl natažený v penzionu. Byl hic, tak jsme na cestu zpět použili taxi. Byl trochu problém volné auto najít, ale povedlo se. Normální cena byla ve městě 1,7 lei/km, ale ten náš jel za 2,5 lei. I tak dost levné.

No a kam jsme mohli jít pak? Nejprve na panáčka do kořalny a pak do Ceasu' Rău J

Večer jsme v penzionu dopili romanův bimber.

 

Pátek 31. 7. 2015 – Brašov zoologická zahrada a odjezd

Poslední den jsme s Romanem využili příjemného check-outu na maximum. V 11.55 jsme se zvedli z postele, šli vrátit klíče a usadili se do lobby. Po hodince jsme zašli na ovocný trh. V kiosku jsme si dali nějakou brandy a uzeninu carnaciori (super grilované párečky), obojí dvakrát. Mezitím se vrátili kluci, kteří byli v brašovské zoo.

Zašli jsme na poslední „una suta grama“ do vedlejší kořalny. Parádně jsme tam zmokli při průtrži mračen. Pak se pokusili naposledy zajít do naší oblíbené restaurace. Prý se jim pokazil počítač a tak nepřijímali objednávky. Škoda. Zašli jsme na pizzu naproti a pak honem pro bagáž do penzionu a hurá na nádraží.

Vlak měl zpoždění mírné. Byl úplně plný a tentokrát jsme měli místa ve velkoprostorovém oddíle.

 

Sobota 1. 8. 2015 - konec

V Budapešti jsme měli mít 2,5 hodiny času na přestup na vlak do Břeclavi. Kvůli zpoždění jsem tak tak stihl koupit ve stánku 5 plechovek a jelo se dál. Škoda, moc jsem se těšil na obchod s uzeninami před nádražím. Tak příště. V Přerově jsme se rozloučili s Romanem, který vlakem pokračoval dál, pak všichni navzájem (přitom jsme konstatovali, že akce byla vydařená), s bratrem jsme zašli na poslední pivo a gyros k číňanovi a v busu domů skončila zajímavá výprava stárnoucích pánů s nadváhou. Dali jsme to.

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.