Silvestr v Lisabonu (29. 12. 2023 – 1. 1. 2024)
Fotky: https://photos.app.goo.gl/RS95QXFBLVQS4pi97
Letenky Vídeň – Lisabon jsme opět koupili s velkým předstihem v červnu. Na brzký odlet v 7:10 jsme už byli z loňska zvyklí. Do Vídně jsme vyjeli v 1 hodinu po půlnoci, auto jsme zase nechali na Panda Parken a před pátou už jsme byli v letištním salonku SKY Lounge. I díky tomu, že jsme si mohli velký kufr odbavit sami a nebylo potřeba čekat frontu u přepážky.
Před 10 hodinou jsme přistáli v Lisabonu. Koupili jsme si kartičky na metro (dvě jsme dostali od náhodného turisty, který odlétal). S jedním přestupem dojeli na náměstí Martim Moniz. Na náměstí nás zaskočila spousta tmavších spoluobčanů. Jak jsme zjistili, tak přistěhovalců je Lisabon plný.
Strmou ulicí jsme se vyšplhali k ubytování Casas da Baixa d´Amouraria na ulici Largo das Olarias. Nechali jsme tam velký kufr, se kterým se z letiště vláčel Vojta, a vyrazili jsme na průzkum starého města (Alfama).
Nejdříve k hradu São Jorge. Tam na vstupenky stála nekonečná fronta. S našim přístupem k placení vstupného bychom tam stejně nešli, ale aspoň byla výmluva. Hrad jsme si obešli kolem dokola a na náměstí Largo de Santa Cruz do Castelo jsme posvačili z domácích zásob. Nakoukli jsme i do hradního komplexu přes želené mříže. Společnost nám dělalo větší množství pávů.
Ve starém městě se stačilo procházet stylem „kam mě nohy nesou“. Uzoučké příkré klikaté uličky, schodiště i domy obložené kachličkami měly dobrou atmosféru. A tu dovedly k dokonalosti staré žluté tramvaje. Z vyhlídky u kostela Igreja da Graça byl krásný rozhled na hrad a velkou část starého města. Zajímavý byl i betlém v kostele – místo stromků byly kaktusy a palmy.
Malé minimarkety byly na každém rohu. První normální supermarket jsme našli nedaleko náměstí Largo da Graça. Nakoupili jsme to nejnutnější pro přežití (portské, červené víno, pivo Super Bock, a teda i něco k jídlu) a pokračovali v průzkumu města. Z vyhlídky Miradouro de Santa Luzia byl krásný výhled na moře. Do katedrály Sé bylo vstupné, tak jsme šli jenom okolo.
Došli jsme na hlavní náměstí Placa do Comercio se světelným vánočním stromkem a pak už se vraceli zpět do ubytování. Prošli jsme kolem zajímavé restaurace Cantinho do Aziz na Rua de Sao Lourenco 5. Měla zajímavou atmosféru s posezením na ulici. Vrátili jsme se tam pak večer s Katkou na víno a chytili „happy hour“. Byla to mosambická restaurace a říkali jsme si, že ji zkusíme prověřit na Silvestra.
Sobotní ráno jsme začali příjemně, kávou v kavárně naproti našeho ubytování. Stavovali jsme se tam hned první den a kávu měli moc dobrou a levnou (0,8 EUR). Celkově jsme nepili kafe dražší než za jedno euro. Prvním cílem byl výtah Elevador de Santa Justa. Zajímavost, na kterou bylo třeba vystát skoro 1,5 hodinovou frontu. Za pár vteřin trvající jízdu nahoru chtěli 5,30 EUR. Naštěstí tam platila celodenní jízdenka (která stála 6,6 EUR). Vyjeli jsme nahoru a trochu se potoulali po čtvrti Baixa a sešli k přístavu Cais do Sodré. Metrem jsme dojeli do stanice Oriente. Podchod sloužil jako základna bezdomovců. V obchodáku Vasco de Gama jsme skočili na hamburger k obědu a akorát jsme stihli Oceánium, kde jsme měli na 15 hodin rezervované vstupenky. Pěkné to bylo, jako bychom šnorchlovali v moři. Strávili jsme tam skoro dvě hodiny. Prošli jsme se po pobřeží v moderní čtvrti Parque das Nações (i když to nebylo moře, ale širokánská řeka Teja) a snažili se dohlédnout na nejdelší most v Evropské unii (Ponte Vasco de Gama). Zpět jsme jeli autobusem, což nebyl dobrý nápad. Bylo to docela na dlouho, než jsme vystoupili na Placa do Comercio, kde jsme si na chvíli sedli uvnitř v obrovském světelném stromu. Pak se nám ale podařil „majstrštyk“. Narazili jsme na zastávku, kam přijela úplně prázdná tramvaj č. 12. Standardně byly tramvaje pořád přeplněné turisty. Krásně jsme se povozili a dojeli až na konečnou na náměstí Martim Moniz. Tam jsme v supermarketu Continenti nakoupili a unavení došli domů. Akorát začínalo pršet.
Na Silvestra jsme se vydali na západ do čtvrti Belém. Drobně pršelo a kostková dlažba, která byla snad v celém Lisabonu úplně stejná, byla hodně kluzká. Vyzkoušel jsem ji na „vlastní zadek“. Nabili jsme kartičku metra na dalších 24 hodin a dojeli do Cais do Sodré a pak tramvají č. 15 k Belémské věži (Torre de Belém). Počasí nám nepřálo, docela pršelo a tak skoro nebyla vidět socha krista, která se ční na druhé straně řeky, kousek od mostu Ponte 25. Kolem majáku (Farol de Belém) a mozaiky světadílu na náměstí Rosa dos Ventos jsme došli k pěknému kostelu Santa Maria de Belém. Tramvají jsme se přiblížili k mostu Ponte 25 de Abrii, pod kterým bylo zajímavé místo LX Factory. Předělaná stará továrna na stylové obchody a restaurace. Autobusem 751 jsme se po kopcích a uličkách odvezli na metro São Sebastião. Přejeli jsme na zastávku Restauradores, kde začínala lanovka Ascensor da Glória k zahradám Jardim de São Pedro de Alcântara. Katka si koupila sangriu, já si dal pivko a pokochali jsme se pohledem na celé město. Tramvají jsme se svezli ke stanici metra Rato a dojeli zastávku Alameda podívat se na turisticky opomíjenou fontánu Fonte Luminosa. Z Martim Moniz jsme se chtěli ještě projet tramvají 28. Ale měli jsme smůlu. I když bylo teprve půl čtvrté, tramvaje už dojezdily. Na brzkou silvestrovskou večeři jsme zašli do naší restaurace Cantinho do Aziz. Mosambické speciality byly zajímavé. Já si na jehněčím pochutnal, u vojtova půlkilového steaku platilo, že „zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný“. Holky zaběhly přes kopec do našeho supermarketu, kde nakoupily 3 lahve portského jako suvenýr, pivo a litr džusu z čerstvých pomerančů na silvestrovský přípitek.
Po řádném odpočinku jsme se před půlnocí vydali na vyhlídku u kostela Igreja da Graça. Mezi námi a hlavním ohňostrojem z náměstí Placa do Comercio byl sice hrad, ale to nevadilo. Viděli jsme „vršek“ hlavního ohňostroje i spoustu dalších.
Metrem po půl sedmé jsme pak další den odjeli na letiště. Letadlo v 9:30 mělo asi půlhodinové zpoždění. Ve Vídni jsme vyzvedli auto, po cestě se ještě na Rohlence stavili v KFC a po šesté hodině jsme byli doma.